Arnold „The Oak“ Schwarzenegger! - 1. díl Veleúspěšný kulturista, nejlépe placený herec a uznávaný politik

Biografie

30. července 1947 se manželům Gustavovi a Aurelii Schwarzeneggerovým narodil v pořadí již druhý syn Arnold Alois Schwarzenegger. Spolu se svými rodiči a starším bratrem Meinhardem bydleli ve vesnici Thal v rakouském Štýrsku. Arnoldův otec pracoval jako policejní důstojník, matka se věnovala péči o domácnost a obě děti. Ačkoliv byl otec zaměstnán jako policista, potýkali se Schwarzeneggerovi velmi často s finančními potížemi. V bytě neměli elektřinu a dokonce ani zabudovaný vodovod a tak museli chlapci často chodit pro vodu do studny. Rodina byla římskokatolického vyznání, každou neděli navštěvovala bohoslužby. Pravděpodobně kvůli svému vyznání, policejní práci a také faktu, že sloužil ve druhé světové válce jako voják německé armády, choval se otec k celé rodině velmi přísně a neměl nikdy daleko k použití rákosky. Ve vztahu k mladému Arnoldovi byl ale vždy poněkud přísnější než ke staršímu Meinhardovi. Choval k němu jistou nedůvěru, nepodloženě totiž nevěřil, že Arnold je jeho vlastním synem, ačkoliv jeho matka vždy popírala jakoukoliv nevěru. Mladší syn si tedy vybudoval silnější pouto spíše ke své matce, která vždy stála při něm a která s ním udržovala kontakt až do své smrti v roce 1998.

Sportovec již odmala

Ke sportu se Arnold poprvé dostal se svým bratrem díky vlivu svého otce, který (sám sportovně nadaný) vždy dbal na to, aby jeho synové tíhli ke sportu a zdravému životnímu stylu. První sport, k němuž mladíci „přičichli,“ byl fotbal. Mladého Arnolda sice bavilo fotbal hrát, ale nijak zvlášť ho tento sport nenaplňoval. Ve třinácti letech, když šli s celým fotbalovým týmem do posilovny, poprvé okusil, jaké je posilování. Hned po prvním tréninku věděl, že ho to baví, ovšem že má v sobě skrytý neuvěřitelný potenciál, zjistil až o pár let později. Fotbalu se věnoval i nadále, avšak nyní k něm přibyla i posilovna. Ve čtrnácti letech se rozhodl opustit fotbalovou kariéru a vydat se na cestu body-buildingu. Inspirací k tomu mu byla představa perfektně vypracovaného těla, které měli takové kulturistické ikony té doby jako Reg Park nebo Steve Reeves. Tehdy se také potkal s bývalým Mr. Rakouska v kulturistice Kurtem Marhulem, který v něm viděl potenciál a začal ho trénovat v posilovně v Grazu, kterou Arnold pak pravidelně navštěvoval.

Útěk od vojenské jednotky se může i vyplatit

Rodiče sledovali Arnoldův zájem o kulturistiku s velkou nelibostí. Otec sám chtěl, aby se z Arnolda stal také policista, a matka chtěla, aby vystudoval obchodní akademii. Když však v šestnácti letech vyhrál své první lokální soutěže, začali o svých předsudcích ke kulturistice pochybovat. Převrat v názorech obou rodičů o 180 stupňů však přišel o dva roky později. V 18 letech (1965) totiž musel nastoupit povinnou vojenskou službu. V armádě se dostal k tankistům, které ale za vcelku krátkou dobu opustil. Velící důstojník Arnoldovy jednotky jej nechtěl uvolnit ze služby, aby se mohl účastnit juniorské soutěže Mr.  Evropy. Nehledě na možné následky, Arnold se rozhodl utéct ze základny, aby se ve Stuttgartu mohl účastnit soutěže. Osmnáctiletému „dezertérovi“ se podařilo vyhrát titul juniorského Mr. Evropy a vysloužit si přezdívku „The Oak“ (= dub) a tak se celý štěstím bez sebe mohl vrátit ke své jednotce. Tam jej ovšem zpočátku nijak vřelé přivítání nečekalo. Byl uvězněn za nedovolené opuštění základny a dostal 7 dní za mřížemi. Po týdnu ve vězení se měl vrátit k tankistům, které opustil. Stala se ale zajímavá věc. Nadřízeným se asi rozleželo v hlavě, že mají tak úspěšného sportovce tvrdě potrestat. Po odchodu z vězení byl „jako součást trestu“ zbaven veškerých povinností tankisty a byl převelen ke „kulturistické divizi.“ Díky svému husarskému kousku a následné výhře na Mr. Evropy, se už nemusel vrátit ke své jednotce a dokonce mu bylo dovoleno posilovat po celou zbývající dobu povinné vojenské služby. Po výhře titulu Mr. Evropy získal Arnold tolik touženou podporu ze strany rodičů. Spíše tedy své matky, která v něm viděla velkou naději.

Juniorské soutěže jsou minulostí

Na Mr. Evropy měl Arnold možnost seznámit se s Albertem Buskem, který vydával kulturistický magazín a vlastnil posilovnu. Busek Schwarzeneggera po jeho odchodu z armády zaměstnal jako trenéra ve svém fitness centru, kde začali spolupracovat na Arnoldově soutěžní přípravě. Už se však nepřipravovali na juniorské kategorie, ale vrhli se rovnou na muže. Díky usilovné spolupráci vyhrál roku 1966 titul  Mr. Evropy v kategorii mužů. Účastnil se dokonce německého silového trojboje v témže roce, který také vyhrál. Později už se ale věnoval jenom kulturistice a silové souboje zanechal jiným borcům. V témže roce se odhodlal také dobýt kulturistický svět na soutěži Mr. Universe, jež se konala v Londýně. Arnold se zvýšeným sebevědomím po úspěších toho roku si věřil, že se mu podaří titul získat. Na soutěži však narazil na Cheta Yortona, který zmařil naděje devatenáctiletého kulturisty na vítězství. Chet nabídl publiku a rozhodčím něco, co Arnold v té době ještě nemohl mít. Chet měl, stejně jako Schwarzenegger, obrovskou hmotu a velmi dobré proporce. Navíc měl však výbornou definici a svalovou vyspělost danou až léty cvičení. Arnold Schwarzenegger tak skončil na druhém místě, což samo o sobě znamenalo velký úspěch. Na příští rok však nadějný borec chystal návrat na pódium závodů Mr. Universe s tím, že tentokrát se mu to podaří!

V dalším díle o Arnoldovi se budete moci seznámit s tím, jak dopadl na dalším Mr. Universe a jak pokračovala jeho životní kariéra dále!