Viktor Hell - Interview I. část

Vy jste ikonou českého body-buildingu, mohl byste nám prozradit, jak jste se dostal k tomuto sportu?

Ten sport mě provází odmalička. Potom co jsem zhruba v šesti letech musel dělat nápravný tělocvik, protože jsem měl špatné držení těla, tak tehdy vlastně začalo mé posilování. Ale jak už jsem se zmiňoval kdysi dávno, tak největším stimulátorem k tomu, abych začal dělat kulturistiku, byl film Romulus a Remus. To mi bylo asi 13 let.

Začínal jste také s bojovými sporty, došlo právě kvůli nim k Vašemu zranění zad, které jste dříve utrpěl?

Ano, ano, bylo to v Německu ve městě Lipsko. Byl to rok 1983 a já jsem zaskakoval v nejtěžší váhové kategorii, protože můj sportovní kolega měl potíže z předešlého utkání a tak se nemohl do utkání postavit. Abychom kontumačně neprohráli, protože to byl závod družstev, tak jsem šel místo něj. Narazil jsem na člověka německé národnosti, který byl velice ctižádostivý a odmítal přijmout zápas, který by byl alespoň částečně vyrovnaný. Doslova si mě hodil na koleno, chtěl mě zfaulovat.

O jaké zranění se tehdy jednalo?

Byla to naražená část spodní lumbální oblasti páteře s tím, že tam byl vychýlený obratel a hrozilo ochrnutí nohou. Naštěstí tam byl chiropraktik a já jsem byl hned odvezen záchrankou do nemocnice, protože jsem necítil nohy, pravou vůbec. Ten chiropraktik mě nějakým způsobem zachránil.

To je velice nepříjemné zranění. Obdivuji, jak dobře jste se z toho dostal. Má to zranění na Vás ještě nějaký vliv, cítíte ještě třeba nějaké bolesti při cvičení?

Já tam mám podle doktorů nějaké zvápenatělé pouzdro, které je křehké, a tím pádem hrozí, že kdyby došlo k atrofii zádových vzpřimovačů, mohlo by dojít k poškození páteře. Čili posilování se mi stalo jakousi zdravotní nutností.

Je to tedy další motivace ke cvičení. Vy jste začínal s posilováním v době, kdy u nás nebylo moc informací o tomto sportu nebo o výživě. Vy jste však pro spoustu lidí z oblasti body-buildingu taková, promiňte mi ten výraz, „chodící encyklopedie.“ Kde jste nabral všechny ty znalosti a zkušenosti?

Předpokládám, že po dosažení věku, jaký mám já, tak pokud se člověk nějakým způsobem snaží sbírat ty zkušenosti a kontinuálně doplňovat svou praxí, tak se dostane na určitou úroveň. Zpočátku, když se trénovalo dvě hodiny denně pětkrát, šestkrát týdně a ten efekt byl nulový proti tomu, co v současné době ti kluci dokážou, jsme se začali částečně dostávat k informacím zvenku. Největší podíl na tom měly signály ze zahraničních časopisů. U nás s tím začal Fit – plus, pak se z něj stal Muscle&Fitness. Tam jsem v té době viděl své vrstevníky, o kterých jsem věděl, kdy začínali s kulturistikou a tak jsem o nich i zaslechl nějaké zprávy. Třeba vývoj a nabírání svalové hmoty Flexe Wheelera, což je známá osobnost, nás udivoval. Věděli jsme tak, že je někde zakopaný pes. Navíc s mým kamarádem, který emigroval během sametové revoluce do Ameriky, jsme v 90. letech komunikovali. Tehdy nebylo ICQ, nebyl internet. Řešili jsme to tedy pomocí dopisů a občas faxů. Zásilkovou službou jsme získávali informace.

Vy jste zastáncem takzvané životosprávy podle krevních skupin. Mohl byste našim čtenářům přiblížit, o co se jedná?

Každá krevní skupina je věc, která je část evolučního vývoje. Odpůrci krevních skupin jsou lidé, kteří to nikdy nezkusili. Je to záležitost, která se týká hlavně enzymů, které má každá krevní skupina charakteristické. Krevní skupina 0 má víceméně největší potenciál k tomu, aby trávila maso. Nejstravitelnější pro ni je červené maso. Paradoxně například kuře po šestnácté hodině není schopna trávit – překyseluje žaludek. To samé mléčné výrobky. U krevní skupiny B, která se vyvíjela na pobřežích, je základem rybí maso a mléčné výrobky. Je to takový univerzál. V současnosti by bylo pro každého člověka ideální vlastnit krevní skupinu B. Má nejmenší sklon k výskytu rakoviny, má nejuniverzálnější trávicí enzymy. Asi by měla problém s rýsováním, ale jako kulturista bych chtěl vlastnit krevní skupinu B. Jinak krevní skupina A jsou vegetariáni. Pak je tam A1, AB. U každé krevní skupiny, když mám např. klienta, který začne opravdu jíst podle toho, jak by měly fungovat jeho trávicí enzymy podle jeho krevní skupiny, tak nejenom, že není hladový, ale je čilý a není tlustý.

Jak jste se vůbec dozvěděl o této životosprávě?

Ta hlavní informace přišla od toho kamaráda z Ameriky, jenž žije v Kalifornii. To on mi oznámil, že i tamní trenéři špičkových sportovců fungují na základě tohoto. Ta původní knížka je velká jako naše Zlaté stránky. To, co je u nás vydané od bratrů D’Adamových, je výcuc z výcucu. Dochází tam k určitým paradoxům, že pro určitou krevní skupinu máte potravinu jak neutrální tak nedoporučenou nebo jak neutrální tak doporučovanou. Ten tok informací se musel někde potkat, když jste to ořezali a pak to dává smysl. A v momentě, kdy jsem to zkusil, jsem se setkal s neuvěřitelným efektem. Na základě článku, který vyšel na Ronnie, jsem viděl určité reakce na tuto životosprávu a musím konstatovat, že když ti lidé byť i z pozice lékaře něco takového řeknou, tak sami sebe ukazují ve světle nevědomosti.

Chtěl bych připojit, že s aspektem nevědomosti se setkávám každý den. Spíše se setkáváte s lidmi, kteří mají svůj zatvrzelý názor a nejsou schopni přijímat nové informace nebo poskládat si to v hlavě jako mozaiku, aby pochopili, že to dává smysl. Avšak když člověk jde do důsledku a opravdu si to v hlavě dá dohromady, tak to smysl dává.

Tam hraje roli ego. Ego každého z nás je stavěno na té roli, kterou chceme hrát vůči okolí. Bohužel hodně se stává, že lidé odmítají zaplatit tu daň za to, že se musí jak vědomostně, fyzicky nebo dovednostně zlepšit. Lehčí je si hrát na thai-boxera s holou hlavou a potetovat se, než jím doopravdy být. Když někdo půl roku cvičí a chodí jako profík, který to dělá dvacet let a vrátil se právě z poslední Olympie, tak vidíte, že je tam problém s jeho egem. On pak přece nemůže přijímat informace, když je nejlepší. Když už je na té úrovni, na kterou hraje. Potom tam právě dochází k tomu, že si v našem světě tito lidé neuvědomují, o čem to všechno je. Bohužel tím pak i ukazují svou omezenost v tom, že nemají ten přehled o vnějšku celého světa. Já jsem vždycky říkával, že pro kluky, co pocházejí z menších měst, je jejich jevištěm posilovna a jejich vesnice, kde hrají toho největšího borce všech dob. Stačilo by, aby si stoupli na nějakou vyhlášenou ulici v New Yorku nebo v Las Vegas a zjistí po jedné minuté stání tam, jak moc lidí může projít po chodníku ve čtyřstupech v obou směrech, a uviděli by, že se musí držet nějakého veřejného osvětlení, aby nebyli vrženi do proudu těch lidí. V té chvíli by si možná uvědomili, v nějakém desetimiliónovém městě, že v podstatě Brno je vesnice a naše republika je počtem obyvatel větší město. V té chvíli také ta záležitost toho probojovat se na ta nejlepší místa v tak obrovské mase lidí, kteří jsou všichni hodně dobří, dělá toho pravého borce a toho člověka, který když se pak někam dostane, si uvědomí, že vůbec nemá cenu si na něco hrát.

Mluvě o získávání znalostí a o egu, co si myslíte o dnešních profesionálech. Jak si myslíte, že reagují na nové znalosti z pohledu jejich ega?

Neznám se s žádným profesionálem tak, abych si s ním povídal odpoledne, jak se máme. Já jsem osobně díky Gold’s Gymu měl možnost poznat Doriana Yatese, byl tu i Dennis James. A tihle borci jsou neuvěřitelně skromní. V podstatě se nám zdáli ještě přístupnější než někteří naši borci. Kromě té skromnosti, která pro nás byla hrozně příjemná, si myslím, že oni se na tuto záležitost dívají úplně stejně ve smyslu toho poznání. Každá cesta, je-li dlouhá, tak vás mění. Když je moc krátká a jste moc rychle nahoře, tak vaše nejistota se projevuje tím, že svou roli přeháníte. Tu roli toho nejlepšího. Čili ta moudrost a zkušenost se pozná podle toho, jak je člověk koncipován, když už je známý a když je schopen komunikovat se všemi. Nejen komunikovat se sobě rovnými, ale kýmkoliv koho potká a že komukoliv podá ruku. Protože si uvědomuje, že on je součástí celku, že kdyby ta většina nebyla, tak by ani nebylo s kým ho porovnat a neměl by ho kdo porovnat. Neměl by tak na začátku ani na konci proč to dělat. Kdybych byl sám na ostrově, komu bych se předváděl…opičkám? (smích) Takže já potřebuji komunikovat s každým člověkem, který mi řekne, jsi dobrý, nebo mě s někým porovná, abych věděl, že jsem lepší.

To bylo velice zajímavé, děkuji. Máte nějaký tip na to, kdo by mohl být letos ten nejlepší, kdo by mohl být letos na prvním místě na Mr. Olympia?

Vidím neuvěřitelné dimenze v Cutlerovi. On má detaily, které se jen tak nevidí ani na kulturistech černošského původu. Jenže dnes je profesionální kulturistika na úplně jiné úrovni než dříve. Vezměte si, když se objevil Dorian Yates, když se objevil Cutler, Dexter Jackson, dokonce i Ronnie, tak tam možná nějaký signál byl. Ovšem když pak přišli a vyhráli, tak všichni padli na prdel. To zlepšení se tedy většinou děje za nějakou rouškou, kterou nikdo netuší. Takže kdo se dneska objeví a vytáhne to tam na nás, to nikdo neví. Je fakt, že vítr tam dělají jistě smluvní tahy vedoucí k tomu, že si to může někdo dopředu trochu odhadnout, ale co se týče mě jako Viktora z Brna, tak dokážu posuzovat podle toho, co bylo rok předtím, netuším však, co se tam děje teď.