Dalibor Hájek – Interview I. Část

Dobrý den. Vy jste začal vážně se sportem skrze veslování, co bylo impulsem k výměně této velmi úspěšné kariéry za kariéru kulturistickou, neméně úspěšnou?

Dobrý den. Tak po devíti a půl, skoro deseti letech, veslování, kdy jsem skončil v pražské Dukle, kde jsem vesloval 3 roky za muže, jsem si začal uvědomovat, že mě ten sport už nebaví. Už jsem toho měl plné zuby. Cvičení mě chytlo asi dva roky předtím, než jsem skončil s veslováním. Už tenkrát v Praze jsem tajně chodil do posilovny a cvičil. Kulturistický systém tréninku byl úplně jiný veslařský, takže vždycky když mě někdo z trenérů chytil v posilovně, tak jsem z toho měl problém. Na soustředění na hory jsem si s sebou v tašce vozil činky. Tajně, aby to nikdo neviděl. No a ty činky mě chytly tak, že veslování jsem úplně pustil a začal jsem si cvičit víceméně jenom pro sebe. To bylo roku 1993, když jsem skončil s veslováním. Vrátil jsem se z Prahy do Brna a cvičil jsem si jenom tak pro sebe. Neměl jsem žádné ambice, že bych závodil. Já jsem vždy chtěl být svalnatý a velký, aby to na mě bylo vidět. Jako veslař jsem byl hubený a vyčáhlý. I když jsem vesloval na světové úrovni, tak když jsme byli s kluky na diskotéce, tak to nikdo neviděl, že jo. (smích) A já jsem chtěl, aby to bylo vidět. A tak jsem začal cvičit, ale nebyly v tom žádné závodní ambice. To až roku 2000 jsem přešel sem do brněnského Gold’s Gymu a tady mě začali intenzivně přemlouvat, abych začal závodit. Úspěšně jsem se z toho pořád vymlouval, opravdu se mi nechtělo. Měl jsem toho závodění plné zuby už z doby, kdy jsem vesloval. Roku 2003 se jim podařilo mě přemluvit na oblastní závody – na mistrovství Moravy, kde jsem hned první závod vyhrál. Potom bylo mistrovství Moravy a Slezska, tam jsem také vyhrál. Pak mistrovství republiky, tam jsem tehdy byl čtvrtý. No a už jsem jel - naskočil jsem do vlaku. Začátek byl docela úspěšný a každý rok se mi povedlo vždy nějaké zlepšení. V roce 2003 jsem závodil na mistrovství republiky se 103 kilogramy, 2004 už to bylo tuším 120 kilo a byl jsem třetí. V roce 2005 jsem vyhrál mistrovství republiky i přes úraz na motorce v září 2004. Evropu mi tehdy zakázali. Objevil se problém s pozdním příchodem na dopingový test. Přitom jsem se dostavil a dopingový test proběhl, ale byl jsem potrestán za pozdní příchod, takže to tehdy nevyšlo. Roku 2006 jsem startoval v Ostravě na mistrovství světa, kde jsem skončil čtvrtý, ale po diskvalifikaci třetího mě posunuli na jeho místo. A už to jelo. 2007 se objevil další problém. Dostal jsem nabídku, že budu závodit za Německo. Tam mi to nevyšlo, protože mi zakázali start, i když jsem byl stoprocentně připraven. 2008 jsem to zase zkazil já, tam mi nevyšla forma v Bahrajnu a skončil jsem osmý. 2009 jsem vynechal, protože jsme pracovali na miminku, které se nám v prosinci narodilo.

Říkal jste, že Vás tady v Goldu začali přemlouvat k závodění. Figurovalo v tom přemlouvání nějaké konkrétní jméno, nebo to byla práce celého kolektivu?

Bylo jich víc. Kluci, co tu závodili – třeba Jakub Rumler, ale jak jsem už řekl, bylo jich víc. Přemlouvali mě všichni a opravdu intenzivně.

Když jste začínal s posilováním, bylo to zpočátku jenom z nutnosti pro veslaření a začalo Vás to bavit až později, nebo Vás to chytilo hned na začátku?

Veslování je silově-vytrvalostní sport a já musím říct, že jsem vždy tíhnul spíše k té síle než k vytrvalosti. To znamená, že třeba dlouhé běhy mě vyloženě ničily a sprinty nebo cvičení v posilovně (když to nebyly kruhové těžké tréninky) mě zase vyloženě bavily. K činkám jsem tíhnul už odmalička a to jsem listoval i kulturistickými časopisy. Kulturisti se mi líbili, ale tehdy jsem nad tím nepřemýšlel tak, že bych chtěl být kulturista. Vesloval jsem, bavilo mě to, byl jsem úspěšný, takže jsem neměl žádný plán být kulturistou. Postupně mě ale přestalo bavit veslování, protože toho už bylo moc a začaly mě bavit ty činky.

Měl jste nějakou osobu, která Vás inspirovala k tomu, že jste začal posilovat?

Myslím si, že jako u každého kluka to byl samozřejmě Arnold Schwarzenegger. S postupem času to byl každý světový kulturista, který startoval na Olympii. Těch je spousta a mě motivovali všichni tihle profesionální kulturisti.

Roku 2003 jste vyhrál svou první soutěž, bylo to mistrovství jižní Moravy. Zpočátku jste ani nechtěl soutěžit, ale přemluvili Vás k tomu. Jak jste se cítil po tom úspěchu na úplně první soutěži?

Byl jsem z toho opravdu překvapený, protože jsem do toho nešel s tím, že bych měl vyhrát. Spíš jsem tam šel jenom kvůli tomu, že jsem kývnul na to, že půjdu závodit. Vůbec jsem nečekal, že bych mohl vyhrát. Absolutně jsem se na to necítil a připadlo mi, že je to nemožné, abych vyhrál první závody, na které se přihlásím.

Přesto Vás čekala úspěšná kulturistická kariéra. Po MS 2006 v Ostravě jste se stal trenérem tady v Gold’s Gymu. Jaký to mělo vliv na vaši kariéru, že jste se dostal do takového zaměstnání?

Upřímně, jsem se bránil tomu zaměstnání. Jako každý, kdo chodí do posilovny a dělá normální práci, tak přijde z práce a jde se sem odreagovat. Jde cvičit mezi jiný kolektiv, mezi jiné lidi. Je to dobré pro vyčištění hlavy od práce. Ale já to mám trochu jiné, jelikož tady trávím celý den jako trenér, a vždycky v té chvilce, kdy mezi klienty mám čas, tak si odskočím zacvičit. Chybí mi to odreagování, že člověk přejede na druhý konec Brna a tam si jde zasportovat. Ale zase ušetřím za ty přejezdy, mám to tu u nosu a můžu trénovat třeba dvakrát denně, což člověk, který chodí normálně do práce, moc nemůže. Má to tedy své výhody ale i své nevýhody.

Videogalerie

Zdroj fotografií:
www.allstars-cz.com